Métabief

Hustý. Tak trochu Švýcarsko (koneckonců jsme skoro na hranicích). Na obrázku Chateau de Joux, kolem jsme jeli autobusem.
Zatím dobrý. Zítra přednášky.

Petr hledá prince pro své dcery. Já jsem už princeznu našel. Zizler je hodně zajímavý člověk s ještě zajímavějším původem.

Monte d'Oro sýr chutná výtečně, škoda, že jsem si jej nestihl dnes dát víc. Snad (určitě) bude ještě znovu. Vemete si kolik chcete. Dvojlůžák za 50€ na 5 nocí s plnou penzí včetně coffee breaků. To snad musí být dotovaný. Víno v ceně.

Jezděte TGV zadarmo, nejsou tam průvodčí, a když, chodí okolo a mají nějakou práci, nekontrolují.

Wir sind wir

Potkal jsem znova Evu. Je tak milá! Chtěl jsem ji obejmout, holt naladění z kontaktů.

Jsem zvědavý na zítřek a další. Hm :)

Ahoj!

Why?

Každý člověk cítí potřebu podepsat se na tomto světě, i když se tváří, že ho to vůbec nezajímá. Dřív, když švec vyrobil botu, byl to jeho podpis na tomto světě. Dneska, když každý dělá jednu jedinou operaci v továrně, čí je potom ten výsledek, ten finální produkt? Kde má takový kluk brát zadostiučinění, pocit vlastní jedinečnosti, pocit vlastní hodnoty?

Pak dojde ke zkratu, rozbít telefonní budku. To je můj podpis na tomto světě. Víte, destrukce je vždycky snazší než něco vytvořit. A když poslední možnost, když už nemám na nic jiného, je někoho zranit, něco rozmlátit, toto je můj podpis, to jsem já!

Jeder Mensch fühlt einen Bedarf, den Bedarf sich an dieser Welt zu unterschreiben, auch wenn er sich stellt, als ob es ihm gar nicht interessieren würde. Früher, wenn ein Schuhmacher einen Schuh erzeugte, war das seine Unterschrift an dieser Welt. Heute, wenn jeder nur eine einzige Operation in der Fabrik macht, wessen ist das Ergebnis, wessen ist das Finalprodukt? Wo sollte so einer Junge Satisfaktion, Gefühl der Einzigartigkeit, Gefühl eigenen Wertes nehmen? Dann kommt es zu einem Kurzschluss; eine Telefonzelle zu zerstören. Wissen Sie, Destruktion ist immer einfacher, als etwas zu schaffen. Und die letzte Möglichkeit, wenn ich nichts anderes habe, ist jemanden zu verletzten, etwas zu zertrümmern, das ist meine Unterschrift, das bin ich!

Everyone feels one need, the need to leave a trace on this world, even if one pretends he or she doesn’t care at all. Earlier, when a bootmaker made a shoe, it was his signature on this world. Today, when everyone is doing just one and only one operation in the fabric, whose is the result, whose is the final product? Where should such a young man take satisfaction, a feeling of his own uniqueness and feeling of his own value? Then it comes to a short circuit; to destroy a phone cell. You know, destruction is always easier than to create something. And the last option when I don’t have anything else is to harm someone, to break something, this is my signature, this is me!