Métabief

Hustý. Tak trochu Švýcarsko (koneckonců jsme skoro na hranicích). Na obrázku Chateau de Joux, kolem jsme jeli autobusem.
Zatím dobrý. Zítra přednášky.

Petr hledá prince pro své dcery. Já jsem už princeznu našel. Zizler je hodně zajímavý člověk s ještě zajímavějším původem.

Monte d'Oro sýr chutná výtečně, škoda, že jsem si jej nestihl dnes dát víc. Snad (určitě) bude ještě znovu. Vemete si kolik chcete. Dvojlůžák za 50€ na 5 nocí s plnou penzí včetně coffee breaků. To snad musí být dotovaný. Víno v ceně.

Jezděte TGV zadarmo, nejsou tam průvodčí, a když, chodí okolo a mají nějakou práci, nekontrolují.

Wir sind wir

Potkal jsem znova Evu. Je tak milá! Chtěl jsem ji obejmout, holt naladění z kontaktů.

Jsem zvědavý na zítřek a další. Hm :)

Ahoj!

Why?

Každý člověk cítí potřebu podepsat se na tomto světě, i když se tváří, že ho to vůbec nezajímá. Dřív, když švec vyrobil botu, byl to jeho podpis na tomto světě. Dneska, když každý dělá jednu jedinou operaci v továrně, čí je potom ten výsledek, ten finální produkt? Kde má takový kluk brát zadostiučinění, pocit vlastní jedinečnosti, pocit vlastní hodnoty?

Pak dojde ke zkratu, rozbít telefonní budku. To je můj podpis na tomto světě. Víte, destrukce je vždycky snazší než něco vytvořit. A když poslední možnost, když už nemám na nic jiného, je někoho zranit, něco rozmlátit, toto je můj podpis, to jsem já!

Jeder Mensch fühlt einen Bedarf, den Bedarf sich an dieser Welt zu unterschreiben, auch wenn er sich stellt, als ob es ihm gar nicht interessieren würde. Früher, wenn ein Schuhmacher einen Schuh erzeugte, war das seine Unterschrift an dieser Welt. Heute, wenn jeder nur eine einzige Operation in der Fabrik macht, wessen ist das Ergebnis, wessen ist das Finalprodukt? Wo sollte so einer Junge Satisfaktion, Gefühl der Einzigartigkeit, Gefühl eigenen Wertes nehmen? Dann kommt es zu einem Kurzschluss; eine Telefonzelle zu zerstören. Wissen Sie, Destruktion ist immer einfacher, als etwas zu schaffen. Und die letzte Möglichkeit, wenn ich nichts anderes habe, ist jemanden zu verletzten, etwas zu zertrümmern, das ist meine Unterschrift, das bin ich!

Everyone feels one need, the need to leave a trace on this world, even if one pretends he or she doesn’t care at all. Earlier, when a bootmaker made a shoe, it was his signature on this world. Today, when everyone is doing just one and only one operation in the fabric, whose is the result, whose is the final product? Where should such a young man take satisfaction, a feeling of his own uniqueness and feeling of his own value? Then it comes to a short circuit; to destroy a phone cell. You know, destruction is always easier than to create something. And the last option when I don’t have anything else is to harm someone, to break something, this is my signature, this is me!

Two years ago

I was walking on the ice far away from the coastline of Jürmala, Latvia. Already left all the fishermen behind, I was thinking about what if happens that the ice floe I am standing on breaks from the coast and leaves me travelling alone to the sea... What would I do?
Today I've found out that exactly this is happening to hundreds of people in Latvia!

Look: http://rt.com/news/latvia-ice-gulf-riga-054/

What a nice recollection!

When I get time

The anguish which stuffs my stomach
and I can't get over it

every time I recall it
it works the same

I'll post a new song here.
First I have to write it.
I hope it won't be too late then.

 

Hymna Noci

Uprostřed tmy, zahalený sami do sebe
hledíme jeden na druhýho a přitom nevíme, co si myslíme
navzájem sami o sobě Tobě to možná přijde normální
normální poznání noci ve kterou duše věří

Sešeří a přichází doba writerský moci
o tomhletom to všechno je, o tomhle je i hymna noci
teď ses ocitl mezi lidma, kteří vědí o co jde
nedřív' si musíš vážit jo bratry hubu svejch

Hej chlape, jak to jde: stále zažíváš ten pocit
noční moci? Kdosi jako vlci putuje nocí
Kde ses tu ocit'? Nechci přece poslouchat blbý kecy
Bez slunce mám na starosti úplně jiný věci.

----------

Sraz máme na městě a potom vyrazíme do města
zkoumat ulice a bavit se, překonat černý sny
nevěříš v nebesa, když padaj na Tvou hlavu hned potom co přijde Havaj
nezáleží na tom, co zrovna v televizi je

Dávaj Ti do hlavy ty nejčernější sny
kolikrát se v noci probudíš a taky proto jsme tu my
v pravý vpásovat mi cany schovaný v báglu dole
aby je rodiče nenašli, no to poteš, brácho, vole

Přes den spát, nedokázat vstát
sílama plýtvat ve svejch myšlenkách se pitvat
hlava je spíš bitva, která depku chytla, ale odněkud snad vyšla
přišla další noc, takže další palba jistá

----------

I když noc je naše, zdá se, že je někdy plná volů
snažej se Tě za každou cenu dostat k zemi
dolů Tě složit, po plicích se projít, Tvoje ego bořit
tohleto není přesně to, čemu říká se fér

Tak to ber, jak to je, zítra tady možná nebudem'
každej den tam jednou nohou jsem i když po ulicích plujem
ten vjem, toho slova, kterej každej z nás zná
nevím kolik významů má, v noci stejně nikdy nevnímám

Jsme celkem nevinný, ale ne zcela bez viny
laviny duše objevujou se jednoduše, i když tu nebyly
nabyly nového významu a přitom my o tom nesnili, nemám to v záznamu
dostanu novou dávku štěstí, a pak přistanu

Virb

To go out

und zu verschwinden

makes me happy

to see it

Virb
Virb

Let them say what they say

I know my truth

Warten, immer warten.

Wenn es kommt, sei bereit.

cvičit
...

je to v módě?

Ich kann noch nicht sterben. (Nie hat es mich jemand gelehrt).

Ist er verschwindet?

Anhang, der ich nicht bin
trag ich bei mir
es gehört sich

Zu tanzen und zu leben
macht das dann einen Sinn?

Katarina und Katje
lesen aus einem Buch
über einen Ritter

Heute gibt's keine Ritter

bis auf mich?

Alles was ich hab
hab ich nicht
demut

Schau hier

.

Ve svý hlavě

Jsem to já, kdo ukládá svoje sny v hlavě
snažím se je splnit
stránky osudu knihy nejdou otočit úplně lehce
jak jsme si představovali dřív, v tom nejsem poslední ani první
nezradím svoje cíle, držíte se toho i Vy?

Vy, kteří věříte v sílu přání
osud k mání máte ve svých dlaních
záleží na tom, jestli budete chtít něco změnit nebo
bez křídel jít tak, k zemi přivázaní, životem potrestaní a my
pohoda beat, pohoda ulice, pohoda lidi

Stačí kouknout na obsah knihy, kterou píšu já
vyšlo z toho jednoduše, že být na tomhle světě mi už spoustu věcí vzal
na druhou stranu šance dal, sílu jít dál mám
nepřestávám a zkoumám
jestli pořád jsem to já

Přemýšlím, jak jsou z hlavy kouřový signály
myšlenky vyhnaly, nedaly šanci k užitku a lásce
ve zkratce se nechce
protože lehce přijde o iluze
barvy v duze ztratí se uprostřed a stejně nechce

...

Jak plynul čas, tak každý se otáčel jiným směrem
atmosférou doby, kterou berem jako že je naším tekutým éterem
keše slovních pochodů, východů kudy nepůjdu
ale stejně jdu
že já ani nikdo z Vás nemáme čistý svědomí

Nahoře to ví, jestli vůbec existuje
když si mojí hlavou pluje
tu je a není, nic o něm nevím
často názory svý mění, odchází lidi a přichází, ale odkud
jediný co vím, že sám změním svůj osud

Uteču odsud, ale ne směrem, který radí moje hlava
vždyť tam byste mě hledali, tam se neschovám já
ani moje krutá polopravda
která na světle Božím prodává slovní zboží bez letenky
v kruhu se pohybujou všechna přání, myšlenky

...

Nechci se věčně schovávat za to, jakej jsem dřív byl
vím, že nezměním svý svědomí, už se nedoví
moje nejtajnější přání, srdce ledový z kamene zahodím
budu lehčí o svou minulost, kterou jsem neschoval
nemám nikdy dost

Pozdě je na to, abych říkal všem těm lidem sorry
miliony chyb já to vím, ale co s tím teď udělat mám
to mi už stejně nikdo nepoví
včas se objeví kdo pochopil, že toho lituju
moc dlouho tu nebudu, ale z půlky i tu kvituju

Svoji pravdu hledám v sobě, když se objeví, ale kam jdu
se nikdy nedovím, protože s tím, co mám v sobě nepřekročím
stín
zlomený přání nejsou zrovna dobrý aktiva
jak se tak dívám, sil dál jít rychle ubývá

Už nezbývá mi nic jinýho než říct svoje poslední přání
skoro za nic se neomlouvám
ten, kdo ví, tak ten mě snadno pochopí
že pravda ukrytá je snad opravdu jedině v nás
a tohle není blábol

Das Leben ist schön

Beim Hören von NDR2 Musikszene Deutschland stößt man auf viele interessante Lieder, manche eher pop, manche anders. Was mich aber in der letzten Zeit ja gefasst hat, ist ein Lied von Erdmöbel. Der Songtext ist zwar nicht extra voll von Ideen, aber die Musik "makes up for it :-)"

Genießt ihr das auch, denn es läßt euch einfach nicht sitzen:-)

Нщг сфт тще лтщц црфе Ш зщые руку

Hello my dear readers:-)

Only two hours ago I arrived to Riga, the capital of Latvia. The following days I am to visit the city, hopefully to get a bit further to inland too.

What surprised me at first was when I was going from airport to the city by bus, you know - it was no airport shuttle - more it was like one of the Riga's public transport. We were passing through the streets when suddenly the bus stopped almost next to a parking place where about three police cars stood. A few seconds later the doors sprang open and in every door there was a bus-service-man standing. At first I thought it's a regular stop so I tried to get off but I couldn't get through as the man was standing in front of me, asking me to show him my ticket. I did. After everyone in the bus was checked the men got off, doors closed and we continued to the next stop. Surprising control!

Moreover I highly recommend to watch stars while flying above the clouds. They are just wonderful!


until sunday: Latvia
next stop: Belgium - Gent, Brugge, Oostende.

PS: I've discovered a Russian keyboard with this computer in my room in hostel. Enjoy the title.

Das Ende

Je to tu. Konec. Už mi nepište, pravděpodobně bude na schránce od pondělí jméno nějakýho Číňana.

Please do not write to me anymore. Since monday I do not officially live in Darmstadt.


Tut mir leid. (sowieso habe ich ewig nichts mehr bekommen).

Lost Case

Hallo, das bin wieder ich. Da ich letztes Wochenende unterwegs verbracht habe, bin ich euch etwas schuldig. Und zwar ein kleines Tagesbuch, wie das Alles gelaufen ist.

Freitag, den 26.11.2010

2:59 Skype Anruf beendet.
6:45 Aufgestanden, losgegangen.
7:30 "Hallo, ich bin der Phillip."
"Guck mal, um Mannheim schneit es schon 2 Tage lang. Was willst Du in Karlsruhe tun?"
gegen 9:00 Karlsruhe Hbf
naar Zentrum vrienden, naar de Maan!
Enttäuschung
Platz, Schloss, Rathaus, Theater. Bis auf den riesigen Park hinterm Schloss nix zu sehen. Eine junge Stadt.
2 Kirchen haben mir geholfen.
Kalt.
Mittagsessen in REWE gekauft. Ziemlich gut. In Warm gegessen.

14:00 "Fahren Sie heut' nach Saarbruecken?" "Ich hab' schon voll." "Ich leider nicht mehr." "Erster Schnee gefallen."
Stadtbibliothek Karlsruhe, Internetdurchsuchung. Niemand fährt.
Planänderung.
17:00 Mitfahrt nach Limburgerhof. Furchtbar kalt. Zug nach Mannhäm.
Eco-Aktivisten. "Ich versuche nicht konsum zu leben. Zum Beispiel, diese Schuhe sind aus Tschechien."
Hahaha. Ich komme aus Tschechien. Es ist interessant, wie sich einige Leute vorstellen, was "nicht konsum zu leben" bedeutet.

19:30 Schokolade gegen Kühle gekauft. Zentrum rumgeschaut. Weihnachtsmärkte besucht. Wer nicht eine Wurst ißt, ist schon vom Schämen gestorben.
21:00 Unibibliothek. Etwas lernen. Zumindest bisschen wärmer drin.
nach 23:00 Wieder draußen. Offene Tür suchen.
23:30 Etwas entdeckt. Sofa und Nachttisch dabei!
0:00 Gute Nacht. Still buiten. Koud buiten. Dunkel buiten. (jag är binnen)

Samstag, den 27.11.2010

7:30 Aufstehen, einpacken, sich wischen.
Mannheimer Schloss, Platz mit Wasserturm. Kuhl :-D
8:30 Mitfahrt nach Saarbrücken. Autobahn. 180 km/h.
10:00 Saarbrücken gefällt mir auf den ersten Blick.
Mit meinem Doppelgänger getroffen. Stadtrundgang.
12:00 Schon bei ihm zu Hause. Toll. Wirklich ein echter Gastgeber.
Gemüsesuppe, ein Kuchen, Keksen.
15:00 Spaziergang zur Uni Saarbrücken. Schneebedeckter Wald.
In die Stadt. Über meinen Verwandte gehört, er erwarte ein Kind. Bin total erstaunt.
Am Abend zurück zur Sheepbridge.
gegen 22:00 Wunderleckeren Glühwein trinken. Mein Wirt ist halt Klasse.
Irgendwann danach schlafen gehen.


Sonntag, den 28.11.2010

Gegen 9 aufgestanden, Müsli zusammen gegessen.
Zeitlücke.
11:41 Zum Bus sprinten. Mein Doppelgänger trägt Lederschuhen, springt über ein in der Strecke stehendes Fahrrad, doch dann mummelt etwes über zu früh zu sein:-)
Kurz Fotos genommen. Ein Haus mit 3014159 dran entdeckt. Heißt 0 Komma?
12:33 Nach Stress mit Automaten im Reisezentrum einen Zug nach Metz genommen.
13:39 Metz
Metz
Metz.
Wunderschön.
Insel, Venezia, Kathedrale, Basketballfeld und Kirchen, Tor, Riesenrad, Weinachtsmarkt. Scheißplatz.
18:42 SNCF. Dup, ta, da dap. "Ahoj!"

19:00 Wieder allein. Das Abenteuer läuft weiter.
Hunger gekriegt. Döner half.
20:20 Anruf. Das Ergebnis: keine Mitfahrgelegenheit morgen.
La Porte des Allemands. Echt toll! Heute ist ein guter Tag gewesen.
Zum Autostopp gegangen.

21:40 Zur Autobahntankstelle hingekommen.
Kleingeld für Kaffee zu kaufen bekommen.
22:30 Einen rumänischen Truckfahrer genommen.
"You don't smoke? That's good. What are you after in Luxembourg? You are young. Go and travel."
"I hate this shit. This is not life, stuck in this metal. At six o'clock I bring this shit to Duisburg. I'll do it!"
23:30 Left near Luxembourg (Stadt).
Going along a long, huge Gare-depot. So many trains! So viele verschiedene Wagen! Deutsche, belgische, französische, IC's, Stoptreinen, TGV...beleuchtet in der Nacht.

23:50 "Is that the way to the railway station? Or to the centre?" "I'll bring you there, steig ein, auf deutsch ist besser."
0:00 Luxembourg Hbf erreicht. "Hier gegenüber gibt's ein Hotel. Gegen 35 Euros per Nacht."
0:25 Das Zentrum erreicht. Bufeťačim. Herumlaufen.
1:30 Ein riesiger Hunger. Alles zu. Beim Mc auch. Pech.
Offene Tür aussuchen gegangen. Büros gefunden. Das habe ich mir nicht gestattet.
2:00 Etwas Neues gefunden. Eingesiedelt. Wecker auf 6:30 gestellt. (Es wird ja Montag)

Montag, den 29.11.2010

5:45 geweckt. Licht. Wahrscheinlich eine Putzfrau.
möglichst leiser einpacken. Verschwinden. Hat geklappt.
6:10 Noch dunkel draußen. Koud buiten.
Nächster Halt: Unteridische Parkplatz. Drittes Untergeschoss.
Kleingeld gefunden.
gegen 7:50 Einen seriösen Mann getroffen. Ward mir peinlich. Aufgestanden. Nach Mc umgezogen.
8:30 Big Mac. Noch Pommes dazu. Echte Luxembourgisch gehört.
9:15 Tourist office. Nottre Dame Kathedrale. (v jeji krypte, ktera je pres zimu zavrena, je pohrben Jan Lucembursky)
10:30 Set out for a trip. Die Stadtmauer herum.
Zu schneien angefangen.
A three-hour walk.
Nasse Schuhen, Hosen. Brrr.
Searching for a supermarket to have a look whether they sell Creme de Marone, Spekuloos pasta. Meli Kuchen. Alles gekauft. Nur die belgische Truffers vermisst.
ungefähr 14:30 Zurück zu Nottre Dame gekehrt. Meli-Kuchen zum Mittagsessen.
bis 16 Uhr in Warme gewartet. Sich zum Post kehren.
17:30 über Nuselák nach Kirchberg. Nice. Ohne Schnee wär's besser, glaub' ich.
gegen 18 Zum Bahnhof. Isolde schreibt, sie kommt wegen der Stau spät.
warten.
warten.
Mozarella gegessen.
warten.
Koud buiten. Koud binnen.
warten.
21:20 "Hallo, isch bin die Isold'. "
23:20 Raststelle. "Bleibst Du da?" Sie gab mir die Schlüssel vom Auto. "Aber nicht wegfahren!"
Schlafen.
... 1:30 Vom Karlshof. "Zwanzig war's, na?" "Fünfundzwanzig." "Na gut, bitte."
Gute Nacht.

Landkarte

Hallo

es fiel mich eigentlich ein, auf eine Karte zu zeichnen, wie genau meine Reise aussah. Na gut.

Der blauen Linie entspricht wodurch ich genau gefahren bin.
Der gelb-schwarzen Punkten entsprechen die Städte, wo ich durchgelaufen bin und etwas gesehen habe.

Und die schwarz-rote Felder bezeichnen die Orten, wo ich zumindest eine Nacht geschlafen bin.

Holiday

Hello,
I think I owe you apart from pictures (which are now all uploaded to picasaweb.google.com/matej.giew ) a few words about journey I did in October. So here is my Itinerary:

6. 10. 2010
7:00 Am Karlshof, Darmstadt --->> Köln
Köln was kind of nice town, although you don't need more than a half a day for visiting it if you are not interested in anything more but the cathedral (there is not much but the cathedral actually) 

15:46 Köln --->> Utrecht Centraal -->> Hilversum -->> Utrecht Centraal -->> Zeist
In Zeist habe ich übernachtet. 

7. 10. 2010
Zeist -->> Amsterdam -->> Zeist
While passing the shop displays of Amsterdam you might be surprised by ladies in underwear asking you in. Then you recognise you are in the red-light-district. 

8.10. 2010
Zeist-->> Utrecht-->>Zeist
Spend 7 Euros and visit the (church) tower of Utrecht! It's a nice view from it.

9. 10. 2010
Zeist/ Utrecht
To borrow a Fiets (=bike) from your friends is a great idea! You feel more like a citizen while riding through the streets of Utrecht!

10. 10. 2010
Zeist -->> Den Haag --->>Antwerpen 
Strongly recommend Den Haag! Especially the coastline Scheveningen.

11. 10. 2010
Antwerpen -->>Mechelen -->>  Brussel
The Atmosphere of Mechelen is exciting! If you are passing around you should drop in there.

12. 10. 2010   
Brussel --->> Lille
Brussel is a really nice city. Not too big, not too small. Many places, where to go, what to see. You should have the waffles iced with chocholate.

13. 10. 2010
Lille -->>Paris
Although there is not much to see in Lille, there are very kind people there. Hope to see them again!

14. 10. 2010
Paris
Louvre is gigantic. The first impression of it was negative though- The only reason for moving all the paintings and sculptures from their original places seems to be the will to show the power. 

15. 10. 2010
Paris -->> Versailles -->> Paris -->> Darmstadt
The garden behind the chateau is for sure worth visiting. To get in the chateau you have to arrive early in the morning or wait a 50m long queue to get a ticket.

And that's all my friends!

Why?

Tell me, can you heal what Father's done?
Or cut this rope and let us run?
Just when all seems fine and I'm pain free
You jab another pin, jab another pin in me

Kings of Convenience

I know this band from Norway just several days but I have to admit listening to their music is very convenient. I would call them Second Simon & Garfunkel, although the last album is not as melodic as SG's songs. But it does not cut to the quality. Have a listen to get a better idea of it. You can download their last album "Declaration of Dependence" on: http://www.uloz.to/hledej/?q=kings+of+convenience

I don't know any other songs by them though; As soon as I am feeling just a bit fed up with the "Declaration of Dependence" album I will find another one:-)

Especially I would like to thank the one who has brought me to their music.

/-./.-/.../..../.-.././-../.-/-./---/..-/

How does it feel like?

Although I knew I should do my 10 (go jogging) today, I was pretty lazy. Those of you who know me better are familiar to what it is like with me. Well, while tiding my washed clothes I noticed something I knew well in the wardrobe. Springschnur! (Das habe ich lang nicht gesehen. Ok, wenn man nicht rausgehen will, muss man zumindest zu Hause trainieren.). It wasn't a long way to get sweaty, my friend Springschnur suits perfectly for that job (Thank you, my older older sister, Holzersetzgriffe funktionieren ganz gut! :-D ).

Nevertheless I began feeling I-could-do-more. I set out and did at least 3k. Finishing the run with my favourite "final lap", doing some short stretching I threw myself to the ground eventually. The sun was shining, wind blowing a bit, the people beside me were playing soccer. What a wonderful day!

I could have spent at least 20 min lying on the grass, leaves, dew, eyes closed or peering into the sun.
(I stopped only due to I was getting a bit cold)

Maybe you know such a feeling. Maybe you do the same.

Maybe you say I do not have much to do. Yes, it depends on the point of view. Actually I know well I "should" do my homework, care more about the job I could get here, there are lots of things I am supposed to do for scouts in CZ. And if not, I still haven't selected all the pictures from my holiday, haven't written the letter I still want to write.

But the thing is: Can you do it? Can you just lay yourself on the grass? Age does not matter.
I am afraid many people today forgot yet how does it feel like to lie in the grass.

If you didn't you are lucky.

Was einen Sinn ergibt, kann man nicht behüten

Dobré ráno. Je to pozdě v noci, když všechny děti spí v Německu. A jdete do Prahy a on bude prostě jít pryč?Malý princ v dopise od kapličky.

Co byste měli udělat, když šátek snů bezbranný mráčcích noční oblohy, zamotaný kolem hlavy tak, že země se dívá na Pavla Lohonky (což je možná silnější než on?). O

Cologne

Hey ho!

I am back from holiday, happy, relaxed and ready to rock :-) I am going to write here some impressions from the journey and of course upload all pics to matej.giew but at this time I can only say that I've added those taken in Cologne- please forgive me, but selecting pics takes a lot of time, those of you who own a camera know it for sure. And due to the begin of the semester I don't have as much time as I would need.

Many greetings to France (and to CZ as well :-) )

Matej

Neue Fotos

Hallo, ich möchte nur erwähnen, dass ich ein paar neue Fotos in die Galerie aufgeladet habe. Da ich am Wochenende in Frankfurt und auch in Mainz war, war mir gegeben, was fotografieren zu können. Aber Vorsicht, viele Fotos sind richtig unscharf ! (es war schon dunkel geworden)

Wenn ich irgendwann noch Zeit habe, schreibe ich her, was im letzten Monat geschehen ist. Aber nun (in 4 Stunden) fahre ich los.Wohin? Das wissen Sie doch gern!

Schokolade

Dnes jsem neodolal a při svém pravidelném nákupu v Penny na cestě ze školy jsem si koupil 8 čokolád, takových těch čtvercových, Rittršportky se jim v Čechách říká. Každá s jinou příchutí, kávovou jsem už zblajznul:-). Nebudu se příliš rozepisovat o morální stránce věci, jestli když jsem udělal nákup jako průměrný zápaďák (k normálnímu nákupu ještě přibral 8 čokolád, na tom přece nic není), sklouznul jsem k naprosto zbytečnému konzumu jen proto, že ty peníze mám. Řekl jsem si však, že více než jednu čokoládu denně si nesmím dát. Už se na ně ale tak těším... Obzvláště na tu marcipánovou. No tak třeba mne příště od konzumnosti odradí myšlenka na částku, kterou budu muset zaplatit při nejbližší návštěvě zubaře.

Kdo stále neví, mou skrovnou galerii lze najít pod http://picasaweb.google.com/matej.giew

Krásné dny.

Co tu všechno mám

Uvažoval jsem, že si koupím kolo. Tady v Darmstadtu jezdí na kole totiž úplně každý. Opravdu. Okolo 30E (méně i více) člověk může utratit za kolo (vetšinou za starou ukrajinu či závodku) ve Frankfurtu na bleším trhu. Ještě stále nemám rozmyšlené, zda-li o víkendu nevyrazím na výlet a nepřivezu si zpět trofej. Zase v zimě a na podzim bude mokro a moc nevím, jestli se mi chce každý den se zmazat, když uvážím, že na začátku března už asi pojedu domů... No nevím.

Jinak se tu mám krásně, mám německou simku, konto v bance (ke kterému mi stále nepřišla karta:-) ), adresu (uvedena v příspěvku Deutschland), tento týden dostanu univerzitní kartu (která, pravda, stála 180E a byla součástí imatrikulace), ve které je lítačka nejen po Darmstadtu, ale i po více než půlce Hessenska, tzn. že budu od 1. Oktobera moci jezdit zadarmo vlaky (mimo IC a ICE), autobusy, tramvajemi po oblasti asi tak 120x120 km. Dál se prý dá chodit na tuto kartu zadara do národního divadla Darmstadt (ovšem pouze za předpokladu, že je nějaké místo volné= když si totiž někdo koupí lístek za peníze, má samozřejmě před socanem študákem přednost. Avšak co jsem slyšel, vždy je dostatek volných míst). Se svou kartou budu moci zadara i do různých Sportzentrum, tak uvidíme, jestli se ze mě třeba nestane plavec:-D.

Staroši

Moc se mi líbí, že tu jsou (na Erasmu myslím) převážně magistři, většinou v páťáku. To si člověk nahoní ego, když vidí, že tihle lidi se nechovají nijak zvlášť a ať už je to způsobeno jazykem nebo čímkoliv jiným, nepřipadají mi moc drsní (kdo ví, že hodnotím lidi (ano, má velká neřest, které sám nevím, jestli se chci zbavit) a jak, chápe, co slovem "drsní" myslím). Ale ono je asi fakt, že od dvaceti (23? 30? 50?) dál už na věku nezáleží.

Jinak mám pár kamarádů z Anglie, Francouzku, Kanaďanku- ale v podstatě moc nejsem ve středu dění, protože dění se odehrává vždy někde v klubu či hospodě a bohužel je pro mě příliš velkou překážkou (jak finanční, tak osobní, tak časovou), chodit každý den "kalit".
Jsem zvědav, jestli v semestru najdu někoho, kdo přijel studovat matematiku jako já, protože doposud jsem vůbec nikoho takového nepotkal:-) V podstatě mi ale nebude vadit chodit na přednášky jen s Němci, zvláště, pokud nás bude málo. Češi tu jsou tři včetně mě, ještě jeden magistr z ČVUTu a pak jedna slečna ze Západočeský. Ale dnes to bylo poprvé, co jsem se s nimi (tedy jen s tím klukem) bavil.

Sprachkurs

Od pondělí 6.9. chodím hezky "do školy", kde se však každý den mezi 9:00 a 12:30 pilně učím německy na Sprachkursu, který probíhá do konce září. Bylo nám řečeno, že se počítá s denní domácí přípravou v rozsahu tří hodin, hm, to asi budu muset někdy dohnat:-) Je ale pravda, že kdybych dělal poctivě všechny domácí úkoly, jež nám jsou zadávány, asi bych se k těm třem hodinám denně přiblížil více. Sprachkurs je ale fajn, máme super učitelku- Johannu, doktorandku na germanistice, soudím, že je chytrá (to je velká pochvala), líbí se mi, že si hodiny opravdu připravuje a umí pracovat s kolektivem i jednotlivci. Možná, že kdyby u nás učitelé dostávali tolik, co ona, vyfiltrovalo by se více těch, co by si alespoň jednu hodinu týdně připravili:-) (i když upřímně nevím, kolik bere- a třeba je mezi svými také výjimkou- to je však pro mou němčinu nepodstatné).

Wie ist es weitergegangen?

Pro Ty z Vás, kteří ještě neví, jak bydlím, asi v krátkosti popíšu (pro negramotné tentokrát v češtině), co se tu děje, jak se věci mají a tak obecně.

Do Darmstadtu jsem dorazil v úterý 31.8. 2010 a od té doby jsem z něj nevytáhl paty. Hned 1.9. jsem se nastěhoval do svého nového "privátu" na koleji, v Německu se těmhle bytům říká die Wohngemeinschaft, zkráceně WG. Na západě samozřejmě nikdo nikdy nebydlí (jedno jestli na koleji nebo v podnájmu) tak, aby sdílel jeden pokoj ve více lidech, jak je tomu kupříkladu na českých kolejích a privátech. Tak i já mám svůj pokoj, co sdílím ještě s Ukrajinkou a Němcem (jakožto se svými spolubydlícími) je kuchyň-obývák.

Deutschland

Hallo Leute,

nach Ferien bin ich wieder da um hier was zu schreiben. Am Dienstag (sehr früh) bin ich losgefahren und meine erste Haltestelle war Nürnberg. Mit Gepäck abgelegt habe ich einen kleinen Rundgang im Zentrum gemacht. Das Wetter war bisschen wechselhaft, trotzdem hat man etwas Fotos machen können. Hätte aber die Leute mindestens bisschen fotografieren können! Ich habe lachen müssen, als ich die Fotos (an den ich stehe) geschaut habe:-) Einmal ohne Beine, danach ohne Turm. Drittens mit Kinder :-D Wenn man selbst nicht erlebt, kann man nicht glauben.
Nach ein Paar Stunden habe ich im ICE nach Frankfurt gesessen und der Geschwindigkeit 140 km/h genossen. Leider war es überfüllt, was mir bischen das Empfinden daraus zerstört hat. Um 7 war ich (nach einem Umsteigen) schon in Darmstadt und sich entschieden, dass ich mein schweres Gepäck nicht mitschleppen wollte, habe ich es am Banhof gesperrt und bin nur mit meinem Laptop und Zahnbürste nach Jugendherberge gelaufen.

Am Mittwoch habe ich mein Zimmer beim Studentenwerk bekommen. Es befindet sich in Karlshof, nicht weit vom Schloss oder Luisenplatz (Zentrum). Die genaue Adresse stelle ich hier:
 
(Es gibt leider keine Adresse mehr, denn ich schon seit nächste Woche ausgezogen bin.)

also wenn ihr mir schreiben möchtet, ist es seit September möglich. Unsere WG, wo man noch 3 Zimmer, 2 Abstellräume, 2 Badezimmer und eine Küche mit Wohnzimmer verbunden finden kann, teilen wir zu dritt. Noch wohne ich mit einem Deutscher und einer Ukrainerin.

Vielleicht könnte ich sagen, dass mir eingefallen hat, ein Verzeichnis mit Vokabeln zu schreiben, die man einerseits in der Schule lernt, anderseits nie hören kann. Und dagegen möchte ich Wörter oder Phrase die das gleiches bedeuten stellen. Die Idee ist noch nicht entwickelt, aber das kommt gleich.

Note: Wenn ihr einige Fotos nachschauen möchtet, sucht ihr einfach matej.giew am picassa, dort sollte alles stehen.

Jak jsem hasil

Ahoj.

Dnes jsem hasil dvěma kýbly, co hořelo předtím dvoumetrovým plamenem. Nevím, co to bylo, ale stihlo to zasmrdět celé koleje.

Cítím, že Steve mluví přímo ze mě a z celého bludiště naprosto trefně. Och děkuji, drahý náfuko, žes to takhle nahrál. Cítím, že to ze mě brzy spadne.

Ještě, že mám všech pět pohromadě. (I když by mi upřímně stačil ten jeden). Přečtěte si Johnny got his gun/ Johnny si vzal pušku. (Dalton Trumbo)

Zrcadlo. Riddle. I pledge allegiance to the flag of the United States of America, and to the republic for which it stands, one nation under God, indivisible, with liberty and justice for all.

For all.

(for all)

Dnes jsem viděl trennung PM. Nevypadali štastně.

Rozloučen na 3 dny

Meldath spí. Bez peřiny, bez dechu. Dnes je noc unavená po dlouhém slunečném dni. Každý z nás touží po tom, co nemá. Nechci ublížit, přesto chci mít všechno. Prospal jsem den a choval jsem se tak, že je mi stydno.

Je to fér?

Snad to bude lepší. (Tohle nikdy nikdo neví, protože Nebe není nic, co by na nás čekalo, když budeme žít dobře. Nebe, stejně jako Peklo si člověk musí nejdřív vytvořit.)

Od Michala přes Michala až k Petrovi

Ahoj ráno. Je pozdě večer, kdy všechny děti v Německu už spí. A to Ty půjdeš do Prahy a on Ti akorát odjede?
Malý princ v dopise z Kapličky.

Co člověk dělá, když sní o bezbranných mráčcích noční oblohy se zamotanou šálou okolo hlavy tak, že vzhlíží k zemi Pavla Lohonky (která je možná silnější než on sám?). Ach