Although I knew I should do my 10 (go jogging) today, I was pretty lazy. Those of you who know me better are familiar to what it is like with me. Well, while tiding my washed clothes I noticed something I knew well in the wardrobe. Springschnur! (Das habe ich lang nicht gesehen. Ok, wenn man nicht rausgehen will, muss man zumindest zu Hause trainieren.). It wasn't a long way to get sweaty, my friend Springschnur suits perfectly for that job (Thank you, my older older sister, Holzersetzgriffe funktionieren ganz gut! :-D ).
Nevertheless I began feeling I-could-do-more. I set out and did at least 3k. Finishing the run with my favourite "final lap", doing some short stretching I threw myself to the ground eventually. The sun was shining, wind blowing a bit, the people beside me were playing soccer. What a wonderful day!
I could have spent at least 20 min lying on the grass, leaves, dew, eyes closed or peering into the sun.
(I stopped only due to I was getting a bit cold)
Maybe you know such a feeling. Maybe you do the same.
Maybe you say I do not have much to do. Yes, it depends on the point of view. Actually I know well I "should" do my homework, care more about the job I could get here, there are lots of things I am supposed to do for scouts in CZ. And if not, I still haven't selected all the pictures from my holiday, haven't written the letter I still want to write.
But the thing is: Can you do it? Can you just lay yourself on the grass? Age does not matter.
I am afraid many people today forgot yet how does it feel like to lie in the grass.
If you didn't you are lucky.
Dnes jsem neodolal a při svém pravidelném nákupu v Penny na cestě ze školy jsem si koupil 8 čokolád, takových těch čtvercových, Rittršportky se jim v Čechách říká. Každá s jinou příchutí, kávovou jsem už zblajznul:-). Nebudu se příliš rozepisovat o morální stránce věci, jestli když jsem udělal nákup jako průměrný zápaďák (k normálnímu nákupu ještě přibral 8 čokolád, na tom přece nic není), sklouznul jsem k naprosto zbytečnému konzumu jen proto, že ty peníze mám. Řekl jsem si však, že více než jednu čokoládu denně si nesmím dát. Už se na ně ale tak těším... Obzvláště na tu marcipánovou. No tak třeba mne příště od konzumnosti odradí myšlenka na částku, kterou budu muset zaplatit při nejbližší návštěvě zubaře.
Jinak se tu mám krásně, mám německou simku, konto v bance (ke kterému mi stále nepřišla karta:-) ), adresu (uvedena v příspěvku Deutschland), tento týden dostanu univerzitní kartu (která, pravda, stála 180E a byla součástí imatrikulace), ve které je lítačka nejen po Darmstadtu, ale i po více než půlce Hessenska, tzn. že budu od 1. Oktobera moci jezdit zadarmo vlaky (mimo IC a ICE), autobusy, tramvajemi po oblasti asi tak 120x120 km. Dál se prý dá chodit na tuto kartu zadara do národního divadla Darmstadt (ovšem pouze za předpokladu, že je nějaké místo volné= když si totiž někdo koupí lístek za peníze, má samozřejmě před socanem študákem přednost. Avšak co jsem slyšel, vždy je dostatek volných míst). Se svou kartou budu moci zadara i do různých Sportzentrum, tak uvidíme, jestli se ze mě třeba nestane plavec:-D.
Moc se mi líbí, že tu jsou (na Erasmu myslím) převážně magistři, většinou v páťáku. To si člověk nahoní ego, když vidí, že tihle lidi se nechovají nijak zvlášť a ať už je to způsobeno jazykem nebo čímkoliv jiným, nepřipadají mi moc drsní (kdo ví, že hodnotím lidi (ano, má velká neřest, které sám nevím, jestli se chci zbavit) a jak, chápe, co slovem "drsní" myslím). Ale ono je asi fakt, že od dvaceti (23? 30? 50?) dál už na věku nezáleží.
